Základní východiska návrhu 

Zkrácení doby výjezdu ze stanice při zásahu na minimum je jedno ze základních východisek, které formovaly návrh — výběr pozemku strategicky přímo u silnice I/14 a urbanistické i provozní uspořádání nové stanice stavějící do „čela” garáž s vraty, umožňující přímý a nejkratší výjezd na veřejnou komunikaci.

Dalším východiskem bylo snížit výšku budovy při zachování výhod patrového objektu, kdy v přízemí je technické zázemí v potřebné návaznosti na garáž a v patře pobytový prostor a kanceláře, spojené s garáží skluzem po tyči. Nová stanice se nachází v blízkosti zástavby individuálních rodinných domů, které jsou určující pro urbanistické měřítko místa — řešení s administrativní a pobytovou částí nad garážemi jsme tedyvzhledem k narůstající výšce objektu v tomto případě nepovažovali za vhodné.

Urbanistické členění areálu

Hasičskou stanici, umisťujeme do severovýchodního rohuřešeného území. Garáž je orientována přímo k silnici I/14, s výjezdem z obou stran (přímo do ulice, ale i dodvora stanice). Technicko-administrativní část uzavírá dvůr po východní hraně avyužívá terénního rozdílu na pozemku. První podlaží (technické zázemí) je zestrany dvora zapuštěné v terénu, druhé podlaží pak má výstup přímo na terén dosportovně-společenské části pozemku s terasou, víceúčelovým hřištěm, cvičnouvěží pro požární sport s běžeckou dráhou a lezeckou stěnou. Z jižní strany jedvůr uzavřen víceúčelovým hřištěm na opěrné stěně, ve které jsou umístěnysklady PHM, nádrž, čerpací stanice, odstavná plocha pro kola a motocykly.

Architektonické řešení

Konstrukční a architektonické řešení pracuje s materiály a řešeními podobnými jako výstavba průmyslových objektů — přiznané materiály ve své podstatě, včetně železobetonové primární konstrukce, přiznané vedení sítí a technologií a hasičská technika, která se tak za prosklenými vraty stává tváří nové stanice.
Vzhled a tvarové řešení vychází přímo z vnitřního provozu, provozní schéma je při pohledu na stavbu snadno čitelné.Celá stavba je vzhledově propojená v jeden celek výraznou tmavou římsou ploché střechy, která může být pojatá jako zelená extenzivní, což výrazně zlepší její funkci tepelného štítu a zlepší vsakovací poměry. Střecha má velké přesahy,interiér tak bude přirozeně stíněn proti přehřívání a zároveň tak bude velká garáž chráněna před hnaným deštěm i při otevřených vratech. Z terénu stavba vyrůstá ve formě vnějších betonových zdí — jsou to jen vnější krusty, za nimiž je klasický odvětrávaný izolační obvodový plášť. Pásová okna umožňují vyskládat vnitřní prostory jakýmkoliv způsobem.

‍

úvod - urbanismus

Od prvních úvah o stavbě jsme se zabývali otázkou, jak reagovat na okolí - respektive jestli a jak může být stavba ve stávající situaci nějakým přínosem. Okolní zástavba je nesourodá, ještě větším problémem je ale to, že se dosud vůbec nedaří vytvořit atmosféru místa - vytvořit prostor, který bude mít nějaký konkrétní svébytný charakter - něco, k čemu se bude možné vztáhnout při vzpomínce nebo představě tohoto konkrétního místa. Proto jsme stavbu pojali jako příležitost dát nově vznikajícímu veřejnému prostranství jednu celistvou jasnou hranu - vymezení. Vše také přizpůsobujeme tomu, abychom stávající tramvajové zastávky vtáhli do naší “scény“. Večerní tramvaj zastaví na setmělé zastávce a přímo ze sedadla v ní uvidíme dovnitř do komorně nasvíceného bazénu. Portikus tak není bariérou - stává se rámem živého obrazu. Pracujeme se stavbou, ale pomohou nám i stromy - ne stromy v rastru s pravidelnými odstupy, ale různě velké, intuitivně komponované skupinky, které budou prostor kolem naší stavby rytmizovat a členit, vytvářet průhledy a clonit.

tektonika stavby

Tektonika - řešení fasád a objemů stavby - souvisí s hlavní urbanistickou ideou: vytváříme jednu velkou stavbu. Hlavní vstup a celá strana směrem do vnitřního prostranství s venkovními bazény jsou průhledné. Rastr těchto ploch má klidný výraz, jsou to čtverce - 3 moduly o rozměru 2,5 m. Vstupní tvář stavby jsou dvě horizontální skleněná pole 3x7 čtverců. Naopak “zadní“ strany stavby - jižní a západní, orientované do aleje a do boční ulice, mají charakter souvislých zdí s jednotlivými okny. Všechna okna jsou čtverce různých velikostí nebo horizontální pásy skládající se ze čtverců. Geometrická přísnost kontrastuje s měkkým rozechvělým světem vodní hladiny. Celá fasáda bude obložena hlubokou texturou z předoxidovaného tmavého plechu. Okna jsou rozdělena na velká neotvíravá a menší otvíravá. Nejmenší okna jsou větračky, které mají krycí límec - ochranu proti dešti. Tyto prvky dodávají velké stavbě drobný detail - místa, kde se zachytí pohled pozorovatele.

základní členění objektu - etapizace

Naší jednoznačnou snahou bylo co možná největší zjednodušení etapizace. Zároveň už první etapa musí mít dostatečné rezervy pro bazénové technologie a VZT. Etapizace je nakonec dána přímou linií oddělující etapy výstavby bazénových hal. Domníváme se, že je to nejjednodušší, ekonomicky a z hlediska provádění realizovatelné řešení. Ekonomičnost návrhu, spojující v sobě jednoduchost a kultivovanost řešení, byla jedním z hlavních motivů při komponování celého areálu.Vstupní hala směřuje do nově vytvářeného veřejného prostranství. Halou se přímo prochází do šaten a sprch. Nad nimi jsou tělocvična a posilovna. Na část šaten a sprch navazují bazénové haly.Vzduchotechnika je umístěna nad jižní sníženou částí malých bazénů - její poloha umožňuje přímé napojení hlavních bazénových hal v 1. i 2. etapě. V 1. PP objektu se nachází bazénové technologie, servisní vstupy. Na západní straně je parkování, pro vjezd využívá přirozený sklon terénu.Východní konec 2. etapy tvoří “věž” - dominanta, nakolik to regulace dovoluje. V ní je umístěno wellness a ubytování, obojí se samostatným vstupem. Návštěvníci wellness mohou procházet do prostor hlavního bazénu.

interier

Interier je jednoduchý. Celá stavba má jasnou pevnou kostru, nosné konstrukce jsou v hlavních bazénových halách viditelné. Vstupní prostory - vstupní halu, šatny, sprchy - jsme se pokusili přizpůsobit tomu, že jsou v bližším kontaktu s lidským tělem. Lidé nechodí kolem ostrých rohů, ale směr jejich pohybu je měkce naváděn oblouky. Tyto prostory, stejně jako hlavní bazénové haly, budou mít podlahy a obklady stěn z keramických dlaždic světlé béžové barvy, vhodných formátů a v protiskluzném provedení podle lokální potřeby.Prostor bazénových hal je definován vysokými dřevěnými lepenými vazníky na betonových sloupech.Osvětlení hlavních bazénových hal bude stmívatelné v kombinaci přímého a nepřímého světla, tak aby bylo možné dosáhnout požadované hladiny osvětlení pro různé situace - pro závody (800 luxů), pro večerní plavání jen komorní světlo. Uvažujeme osvětlení pod hladinou - večer by měla svítit vodní hladina a dotvářet tak celkový obraz prostoru.

modrozelená infrastruktura a energetický koncept

Krytý plavecký bazén je v principu energeticky velice náročná stavba. Z konzultací s bazénovými specialisty vzešlo, že především je dobré pokusit se eliminovat nutnost chlazení. Za nejdůležitější z hlediska zacházení s energiemi tedy považujeme vytvořit solidní tepelný štít. Naše střecha je z velké většiny své plochy zelená s extenzivní vegetací. Střecha také má masivní vrstvu tepelné izolace - uvažujeme cca. 80 cm. Voda ze střechy bude akumulována v podzemních nádržích a použita na zálivku vysazené vegetace. Dešťová voda ze zpevněných ploch je naváděna ke stromům, kde se zasakuje přímo u kořenů. Pro stromy jsou vytvořené dostatečné prokořenitelné prostory, které napomáhají k zadržení vody.Dále nám šlo o zásadní omezení jižních prosklených ploch. Žádná vysoká skleněná plocha není na jih. Naše jediná prosklená východní fasáda má pohyblivé exterierové žaluzie - pronikání slunce do interieru je možné plynule řídit. Ostatní velkoplošná zasklení jsou orientovaná přímo na sever - přehřívání interieru tedy nehrozí. Pásová jižní a západní okna budou mít stínící kšilty. Větší okna orientovaná jinam než na sever budou osazena vnějšími pohyblivými žaluziemi.Vytápění uvažujeme jako kombinaci tepelných čerpadel a kogenerační jednotky pravděpodobně na plyn. Kogenerací se podaří vykrýt největší zimní ztráta. Velkou výhodou je, že se získá kromě tepla i potřebná elektrická energie pro řízení všech TZB. Celý koncept bude doplněn střešní solární elektrárnou, která významně přispěje ke zlepšení bilance - převezme řízení všech TZB zejména v letních a přechodných obdobích.

krajinářské řešení

Krajinářské řešení reaguje na okolí stavby a na její velkorysou hmotu. Jde především o výsadbu listnatých stromů. Nově definovaná prostranství i ulice nejsou lemovány stromy v pravidelných rastrech, ale jsou záměrně komponovány intuitivně umisťovanými skupinkami stromů - maličkými hájky. Krajinářské řešení také uvažuje s etapizací. Na ploše výstavby druhé etapy stavby bude dočasný (sukcesní) park s přírodním dětským hřištěm, navazující na již určenou síť pěších cest. Část tohoto parku nemusí stavbě ustoupit. Proto, až bude dostavěna východní “věž“, bude od začátku své existence vystupovat ze vzrostlého městského lesa.Na prostranství před vstup do bazénu umísťujeme vodotrysk ovládaný čidly na pohyb. Je to vodní hra - voda začne proudit, až když se někdo přiblíží. Čím více lidí přijde k vodotrysku, tím silnější bude proud vody. Pokud bude chtít jeden člověk aktivovat všechna čidla najednou, musí vodotrysk oběhnout. Doufáme, že se tato fontána stane oblíbeným místem setkání místních dětí.

grafické řešení

Grafické řešení se v rámci soutěžní studie omezuje na svítící logo - neonový nápis umístěný ve vstupním portiku. Toto logo svým stylem přitakává jednoduchému klidnému neomodernímu výrazu celé stavby.

Kulturní památka

Původně renesanční kostel, postupně dostavovaný. Tradičně po staletí vrstvená sakrální stavba - ve Střední Evropě v dobrém slova smyslu nic výjimečného, tradiční duchovní domov místní komunity. Moment rozhodnutí - je možné pokračovat? Ke stávajícím vrstvám něco přidat, reflektovat v přístavbě potřeby současného života farnosti? Místo zakonzervování kostela jako hotového artefaktu, je  i dnes možné přidat něco v takové kvalitě, že to stávající stavbu nezkazí ale zhodnotí pro příští generaci?

Spolu s farností se domníváme, že Kostel tu skutečně zůstane, jen pokud bude dále žít. Máme naději, že přístavba se stane nástrojem k tomu, že začnou přicházet i další lidé, kteří by jinak třeba nepřišli. Jakkoliv je námjasné, že stavba zůstává “jen” stavbou, že je jen pozadím na kterém se odehráváto zásadní - duchovní a to nelze nahradit prostředím. Přejeme si, aby sepřístavbou kostel stal více uživatelsky přátelským, nabídl trochu pohodlí - bude možné uvařit tu čaj, bude možné přebalit tu miminko, bude možné zůstat po mši ještě chvíli k osobnímu rozhovoru v kruhu přátel. Má ale zůstat zachováno i stávající důležité. Kostel - jeho hlavní loď bude nadále místem bohoslužby -tady se lidé setkávají s Božím Slovem, to setkání je proměňuje. To, co se děje v přístavbě je těsně druhotné - setkáváme se spolu navzájem. Obojí spolu úzce souvisí a projevuje se to i v architektonické formě.

Přístavba se stává novým sekulárním vstupem do sakrální stavby. Její Poloha a nasměrování k Rohlickému sídlišti jsou záměrné. Otevřená náruč kostela, někteří možná poprvé vejdou jen do přístavby, než se odváží vejít až do kostela.

Silueta kostela je velice významná v kontextu celých spodních Rochlic, jeho věž Rochlicům “laskavě vládne”, je urbánní kotvou v dálkových pohledech, orientačním bodem, kladnou dominantou v zástavbě. Věž je na tuto velikost kostela hodně vysoká. Nechceme s touto dominantou polemizovat domníváme se, že:

1/ přístavba nemá působit jako rovnocenná část ke stávající lodi- má být na první pohled patrné, že to je přídavek - služebný prostor, který slouží vedlejšímu posvátnému.

2/ osově souměrná figura těžkého zdiva kostelní lodi a věže nemá být přístavbou vyosená. Přístavbou se tedy kostelní loď nestává osově souměrnou.

3/ to, co přidáváme je v určitém smyslu kontrastní:

nízká stavba “nesahající do výše” ke klenbě hlavní lodi a také lehká stavba - dřevěná - vedle původní těžké zděné. I jemná skládaná textura dřevěných fasád přístavby je na první pohled “lehoučká” vedle silných zdí s povrchy hladkých světlých omítek. Těžké, zděné, omítané a vedle toho nově - lehké, dřevěné.

Přístavba zůstává od hlavní lodi oddělená a v kostelní lodi je“naznačena” jen novým vchodem. Hlavní podélná osa kostelní lodi je jasná -člověk po ní od vstupních dveří přichází k oltáři. Vstup z přístavby situujemena příčnou osu kostela - naproti jižnímu přístavku. Přístavbu bereme jako příležitost nově obě osy - podélnou i příčnou do stavby jemně vkreslit a pojmout je jako způsob, jak kostel a přístavbu “myšlenkově sepnout” v jeden celek. Hlavní podélná osa od vstupu vytváří kříž s příčnou osou po které lze projít mezi kostelem a přístavbou. Křížení chceme jemně důstojně propsat do povrchu podlahy - tenký mosazný pásek - jemné paprsky obou hlavních os.Nejzákladnější geometrie stavby se stává viditelnou, nepropojené se propojuje. Příchozí k hlavnímu vstupu uvidí hlavní oltář - jako tomu bylo dříve. Příchozí na vedlejší osu je vítán sochou - obrazem Krista vztahujícího ruce ke člověku.Pro křesťany je Kristus centrální osobností - zde symbolicky stojící na ose vstupu - Kristus zůstává na ose, příchozí musí z osy sejít tedy “sestoupit” aby mohl “vstoupit” dovnitř.

Přístavba s lodí kostela “kontrastuje” již popsaným způsobem -tedy v tom smyslu, že nechce siluetu nijak negativně ovlivnit. Architektonický Výraz přístavby ale zbytečně kontrastní - tedy výrazný být nemá. Proto Používáme tradiční konstrukce, Liberecný kámen a možná až lidové detaily dřevěných fasád. Jediným odkaz na to, že jde o současnou architekturu jsou velké prosklené plochy. Čtvercové okno viditelné z předpolí kostela je pomyslným “okem” přístavby. Jím se přístavba “dívá” k hlavnímu vstupu. Zároveň Je ale důležité, že z této strany není nový vstup, který by stávajícímu hlavnímu mohl konkurovat. Velikost prosklení přístavby byla předmětem několika diskuzí v týmu architektů i s investorem. Je důležité, aby se prostory přístavby daly otevřít ven - vnitřní prostor přístavby za vhodného počasí přechází do bočního nádvoří vedle kostela - obě části vnitřní i vnější jsou propojené třemi velkorysými portály tří vstupů. Na druhé straně v mnoha případech bude potřeba jistá míra intimity vnitřních prostor.  Půjde o to, co se odehrává v rozhovoru mezi těmi, kdo se tu setkají. Proto jsou rohy přístavby pevné neumožňují široké průhledy dovnitř ani ven. Je to místo setkávání, ne kavárna s širokým výhledem do parku.  

Vybavení přístavby má minimální nutnou míru komfortu. Čajová Kuchyňka, dvě toalety z nich jedna pro vozíčkáře, úklidová komora a malý sál pro neformální setkávání a přednášky pro veřejnost, malé společenské akce. Smyslemje, aby farnost lépe mohla sloužit svému okolí. Více se s ním propojit.

‍

Prodejna stavebnin je navržena jako soubor vzájemně navazujících hal, které jsou z vnějšího pohledu vnímány jako jedna hmota. Vstupní část směrem k parkovišti je tvořena mohutnou markýzoua prosklenou fasádní stěnou s průhledem směrem do prodejní části. Haly jsou opláštěny v prodejní části sendvičovým izolačním panelem s horizontálním členěním. Stěna skladové a manipulační části haly je  navržena z pozinkovaného Tahokovu.Stávající ponechaný sklad bude opatřen novou omítkou.

Jedná se o třílodní halu ke které je u štítových stěn na kolmo navržena další hala. Ta navazuje s podélnou osou na stávající halu. Objekty jsou přízemní. Ve vytápěné hale je umístěno na části podlaží mezipatro s kancelářemi a šatnami.

Prodejna je provozně rozdělena  na vytápěnou prodejní halu pro drobný prodej.Dále na nevytápěnou prodejní halu ,,Drive“ určenou pro vjezd vozidel (osobní vozy, osobní vozy s přívěsem, vozidla kategorie M1 – víceúčelová, vozidla kategorie N1). Zbylé tři haly slouží k uskladnění a manipulaci se zbožím.

Objekt má horizontální členění, které je podpořeno horizontálním členěním fasádních panelů. Část objektu skladu má fasádu z Tahokovu.

Barevnost převažuje tmavě šedá až antracitová.Vstupní části, lemování vrat jsou zvýrazněny žlutou barvou.

‍

Nový návrh vychází z původního řešení a principiálně se snaží dodržet atmosféru a ducha doby vzniku bazénu. Do značné míry jde o výtvarné retro řešení. Výraz Vnitřních prostor plaveckého bazénu a celkové působení navrženého interiéru je koncipováno v souladu s exteriérem stavby a především pak ve vztahu ke stávajícímu původnímu, dochovanému řešení interiéru. Je dodržována původní barevnost a jsou opět používány některé původní materiály. Základní barevnost –červená mozaika, bílá keramika a dřevěné obklady( včetně exteriéru) zůstává v novém návrhu zachována.

‍

Klíčovými podněty pro koncepci domu a jeho umístění byly, výhled, modelace terénu a světové strany. Objekt stavby je z logických důvodů umístěn k severní části pozemku. Je zde ideální nájezd do garáže a dům nezastiňuje vlastní hmotou zahradu. Správným umístěním domu se tak maximalizuje vizuální kontakt s osluněnou zahradou. Členění domu je horizontální, a to z důvodu maximálního prolnutí výhledového horizontu do každodenního bydlení. Této myšlence nahrává samotný sklon terénu. Dům kaskádovitě klesá k jihu. Výškový rozdíl všech kaskád činní 1,4m, což odpovídá zhruba sklonu parcely. Obytná část (obývací prostor a pokoje) je formována hlavními osami (směry) identickými se světovými stranami. Východní část tedy tvoří obytný celek (privátní zóna) pokojů a ložnic. Na jih a západ je potom orientována část obývacího prostoru s pracovnou (tzv. veřejná zóna). Tento komplement je součástí třetí, technické zóny (garáž, sklady,dílna, atd.) která je situovaná podle hranic parcely a tvoří uliční čáru. Nutno podotknout, že část garáže a vstupu do domu bude jediný viditelný prvek ze silnice.

Objekt nemá patro. Jeho nejvyšší bod činí kolem 3,7m. Jedná se o horizontálně pojednanou stavbu. Svoji hmotou tak nevyčnívá do krajiny a naopak podtrhuje její horizontální vnímání. Na parcele je shluk několika vzrostlých stromů, včetně jedné osamocené větší třešně. Je v zájmu investora i návrhu samotného tuto zeleň ponechat a kultivovat. Třešeň hraje v návrhu významnou roli. Je součástí domu. Je středem jeho obytného prostoru a kromě všech esteticko-psychologických výhod, které má pohled do zeleně, tvoří také přirozený slunolam. Vzhledem k přítomnosti velkých stromů a potřebě majitele se zelení nadále obklopovat, lze usuzovat, že dům pohltí krajina, a je zcela možné, že nebude nijak zřetelně z okolí vidět.

motto

jeden noblesní široký portál nového hlavního vstupu školy dvě velkorysé vnitřní haly - šatny a družiny tři velká okna do náměstí z družiny - nízké parapety - niky s výhledem, v nichž se dá sedět propojení se stávající školou v obou patrech účelnost a dobré užitné vlastnosti stavby, historicky kontextuální tektonika Největší výzvou projektu bylo navrhnout stavbu, která se stane partnerem v tektonickém dialogu školy, kostela sv. Petra a Pavla a měšťanských domů a která převezme funkci nového hlavního vstupu do základní školy, a to vše na jednom z nejdůležitějších míst v centru Broumova, na Kostelním náměstí. Má to tedy být stavba, která je kontextuální, krásná, solidní. Do toho všeho zásadně vstupuje požadavek na dodržení investičního limitu 20 milionů korun. Po prohlídce současné stavby na parcele se domníváme, že vzhledem k provozním požadavkům školy by rekonstrukce dobrým řešením nebyla.

Od začátku bylo jasné, že bude potřeba najít stavebně, konstrukčně, typologicky i prostorově nejjednodušší a nejlevnější možné řešení. Naše práce se stala hledáním únosné hrany toho, co bez zásadní újmy odpovídá provozním požadavkům a zároveň se dá vměstnat do jednoduchého půdorysného a konstrukčního schématu.

Vnější tvář stavby tvoří především okna, hrubá strukturovaná omítka a kamenný obklad směrem do náměstí. V těchto prvcích jsme se pokusili dát vážně míněnou odpověď na to, jaká stavba může být novou tváří náměstí, vstoupit do dialogu s kostelem a školou a stát se novým vstupním portálem školy. Tato dostavba se má stávající neorenesanční škole stát plnohodnotnou vstupní bránou. Proto je důležité, aby byla srovnatelně materiálově a kompozičně velkorysá. Zároveň z mnoha důvodů není možné ani vhodné komponovat nový vstup jako tektonickou kopii stávající školy.

‍

Výraz objektu je strohý, technicistní, odpovídající účelubudovy. Architektonická forma reflektuje účel budovy.  Řešení je patrné z výkresové části.

Architektonicky dominantní je administrativní blok orientovaný paralelně s ulicí Mikoláše Aleše.  Prosklená část fasády, z níž vystupuje zádveří a markýza  zřetelně naznačuje, že se jedná o reprezentativní část budovy. Severní prosklený roh s podsvíceným logem firmy tvoří dvoupodlažní prostor sloužící jako jednací místnost a vzorkovna.  Za prostorem jednací místnosti je úklidová komora a kuchyňka pro účely jednací místností.

Za tímto prostorem je situována vnitřní manipulační plocha kde cirkuluje příjem a výdej zboží.

Při vchodu je pak umístěn blok wc.  

Veškeré příslušenství pro zaměstnance jako jsou sprchy,wc,šatny, denní místnost a 2 kanceláře jsou umístěny v 2NP.  

Hala je obdélníkového půdorysu o rozměrech 48,64m x 98,64m,výška atiky administrativní části je 6,64m, výška atiky snížené části výrobní haly je 5,64m - opláštění je provedeno pomocí horizontálních fasádních panelů tvořící i atiku.

‍

JakkoliBotanická zahrada Liberec disponuje v ČR nejrozsáhlejším komplexem expozictropické a subtropické flóry v devíti skleníkových pavilonech, potřebovala ve své evoluci avantgardní, pro ostatní botanické zahrady příkladný čin. Proto byl vyprojektován a postaven desátý pavilon, harmonizující vnějškově s ostatními, ale uvnitř představující nečekanou náplň ve formě zcela dominujícího velikého bazénu se speciálním účelem. Ústředním tématem je předvést z velké blízkosti i z nadhledu největší leknínovité rostliny světa – viktorii královskou, viktorii Cruzovu a euryalé vzdornou. (Jediný Jejich list měří kolem 2 m v průměru, což předurčovalo rozměry a tvar bazénu). Této funkci se musela přizpůsobit a podřídit architektura, včetně volby technologie a materiálů, aby byly splněny zvláštní ekologické nároky určených rostlin (zejména na kvalitu a kvantitu světla a extrémně vysoké teploty vody i vzduchu). Z hlediska návštěvnického bylo požadováno světelné vybavení pro noční prohlídky a zajištění bezbariérového prostředí.

 Architektura pavilonu je zcela podřízena specifické funkci a je záměrně odstrojen od zbytečných příkras, jako u stavebfunkcionalistických. Díky tomu má vnitřní prostor včetně samotného uspořádání a využití rostlinných exponátů svéráz (ve srovnání s ostatními expozicemi Botanické zahrady) a skutečně působivý, ba ve skutečných rozměrech ohromující výraz.

Bazén je oproti ploše určené divákům vyvýšený a čelní stranu má řešené pomocí dlouhé skleněné ven vykloněné stěny. Ta nemá za účel průhled do bazénu,ostatně často skalnou vodou plnou planktonu, ale optický klam: Je vyvolándojem, jako by pozorovatel stál přímo vtropickém močálu mezi rostlinami.To je efekt u expozičních bazénů absolutně nový.

Kaple CB byla projektována a stavba započata ještě za éry totality. Dle oficiálních směrnic se sakrální architektura nesměla stavět jako solitérní novostavba, ale pouze jako přístavba k stávajícímu objektu. V tomto případě k pozdně novorenesanční vile z 2. pol. 19. Století. Vila má věž, která se stala motivem pro jednotlivé části stavby kaple. Navrženy jsou 3 věže. Nejmenší se vstupuje, střední prochází světlo nad stůl Páně a 3. Je meditační. Dalo by se to vyjádřit jako rozhovor 3 věží. Vlastní kaple má vzhledem k morfologii terénu amfiteatrální sezení. Je protestantská, prostá, bez výzdoby, ale sakrální charakter určuje modelování exteriérové hmoty i interiéru. Sborový dům doplňují multifunkční prostory pro potřeby všech generací od nejmenších dětí až po seniory.

Award – construction of the year 1995 FOR ARCH Prague

The art school object complete urban structure north of the historic core of the city, along with other object like OSSZ, corner object of bank in the street Frýdlantská, multifunctional house and apartment houses in the street Tovaryšský vrch.

The building has a wedge-shaped mass with internal vestibule and walkways . The parterre build on the porch of ballet halls, the floors are classrooms music section and the top floor is for art section. In the rear of building is a two-storey hall for symphony orchestra and choirs for testing . The entire School of Music is operationally open space inside the hall and creates the specific intimate atmosphere.

2 bytové domy – Tovaryšský vrch – ing. arch. Pavel Vaněček
Polyfunkční dům /obchody, administrativa, byty/Tovaryšský vrch – Heliova – ing. arch. Pavel Vaněček
Obchodní banka a.s. ing. arch. Karel Hubáček, ing. arch. Pavel Vaněček
Základní umělecká škola – Frýdlantská a Heliova – Union arch s.r.o. a ARK spol. s.r.o.
OSSZ – Frýdlantská ing. arch. Pavel Janoušek - ARK spol. s.r.o.

Dům kultury byl realizován v r.1985 jako 1.etapa komplexu, ve kterém v druhé etapě (směrem k ulici Lipové) byl navržen celek 3 kinosálů a ve třetí etapě jako celek obchodních, restauračních, administrativních a rezidenčních bytových ploch (směrem k tř. 1.máje). Ve 2.NP bylo navrženo propojení s foyerem DK, což by výrazně umožnilo zkvalitnit kulturní služby o veškeré druhy restauračních zařízení. Tím by byly urbanisticky a architektonicky dotvořeny prostory navazující na dolní centrum.

Plavecký bazén je realizován na Tržním náměstí v Liberci. V bazénové hale se stupňovitou tribunou pro diváky je situován 8-mi dráhový bazén o rozměrech 21 x 50 m. v čele je umístěna skokanská věž s plošinami 3 a 5 m. Dodatečně zde byl instalován tobogán, výřivky a fitnesscentrum. S hlavním plaveckým bazénem pod tribunou je propojen bazén pro neplavce. K bazénové hale přiléhá prosklenou stěnou kavárna a buffet. V suterénu je umístěna klubovna a technické zázemí bazénu. Komplex je vybaven šatnovými skříňkami.

‍